Pegule je, jak je zmiňováno i u Airinky, taktéž žížala v křeči, ale už ne v takové a pro pohlazení a olíznutí mého
obličeje je ochotná i vyskočit, pokud se k ni nezohnu.
Peggyna se narodila jako modrá princeznička a od malička byla velice akční. Dlouho jsem zvažovala, že by zůstala doma,
ale nakonec se o miminka z tohoto vrhu strhla málem bitka a já jsem neměla to srdce říct Adamovi (který ji k nám chodil
okukovat téměř každý den), že mu ji nedám.
Pegynku máme pod drobnohledem, protože se setkáváme na našem „domácím“ Zlínském cvičáku, a tak můžeme hodnotit všechny
snahy, úspěchy i neúspěchy. Adam s Peggy chodí na záchranářský výcvik, dali si práci s poslušností, byli u oveček, ale nějak se
nemají ke skládání nějakých zkoušek. Ale to nevadí, jsem ráda, že je Pegoš v dobrých rukou, kde ji mají rádi a udělají to, co ji na očích vidí
(jen si nejsem jistá jestli by to nemělo být spíš obráceně)... Nejvíce energie a snahy vkládá Adam s Peggy do agility a na parkuru je nelze přehlédnout (a občas i přeslechnout) a společně
úspěšně bojují ve třídě LA2.
|